Dnes jsem byla naposledy pomahat v nasi waldorfske skupine pro maminky s detmi. Pristi tyden uz jim tam zacinaji prazdniny.
Sarah, co skupinu vedla zaklada novou skolkovou tridu a skupinu povede nova pani ucitelka. A bude mit i stalou placenou asistentku. No a my mame vaznou zajemkyni na byt, tak uz tady na novy skolni rok nebudeme. Takze to bylo takove louceni.
Sarah udelala moc dobry jahodovy dort a sedely jsme pak spolu jeste 2 hodiny ve tride a povidaly si. Bude mi moc chybet. Ona je takova klidna a moudra a moc rada jsem si s ni povidala pri uklizeni po skupine. Vzdycky mi pomohla videt veci z jineho uhlu.
Dnes jsme si povidali o staveni domu a domacim vzdelavani. A dodala mi kuraz do toho vseho jit s odvahou :-) Take jsem ji slibila, ze zacnu psat blog i v anglictine, aby si ho mohla cist. Uvidime, jak to budu stihat.....
Dostala jsem od ni i darek, ktery mi udelal velkou radost. Sarah mi bude moc chybet.
Hodne lidi z naseho okoli se pta, zda budeme delat rozluckovou party a kdy tedy vlastne odchazime... zacina mi z toho byt hodne smutno. Bydleli jsme tu zatim nejdele, 4 roky. A znovu zvedame kotvy. Snad uz naposledy. Tentokrat je to nejtezsi....
No a zitra mne ceka nove cisteni zubniho kanalku. Uz pate :-((((
Kamco, kde neco konci, neco jineho zase zacina. Louceni je sice tezke, ale zase se zbavite souseda d*bila, ne? :-)
ReplyDeleteChápu Tvoje pocity... Loučení bývá smutné... Ale tak to prostě je. Konec nikdy není konec, ale začátek - něčeho nového! Čili díky za konce... bez nich by nepřišlo to nové.
ReplyDeleteNávštěvu u zubaře Ti fakt nezávidím. Ale držím palce!!
Moc, moc dekuju!!!
ReplyDeleteU zubare byl nakonec jen rentgen a dalsi dopis ke specialistovi....